Teatro del mondo

Je nám líto, ale o koncertu nemáme žádné informace

Anotace

[:cz]

Teatro del mondo

Mezi Neapolí, Madridem a Benátkami
G. F. Händel, A. Vivaldi, B. Marcello, T. Albinoni

María Espada - soprán

VESPRES D'ARNADÍ (Španělsko)
Pere Saragossa – hoboj
Farran Sylvan James – housle solo
Lina Tur Bonet – housle
Natan Paruzel
– viola
Oleguer Aymamí
– violoncello
Dani Espasa
– cembalo, umělecký vedoucí

Pondělí 25. 7. 2016, 20.00
Zámek Troja
Praha 7, U Trojského zámku 1, čp. 2

Koncert se konal ve spolupráci s Velvyslanectvím Španělska, Institutem Cervantes v Praze, Galerií hl. m. Prahy a za laskavé podpory OHL Czech Republic.

 

Hudebníci tráví život na cestách od nepaměti. Ti nejvytíženější už někdy zapomínají, kde vlastně mají domov. Ale hudbě na tom nesejde. Ta je doma všude na světě, jak dokazují slavní benátští rodáci a další světoběžníci Baldassare Galuppi, Tomaso Albinoni, Domenico Scarlatti, Antonio Vivaldi či Georg Friedrich Händel. Křižovatky barokních hudebních cest – Benátky, Neapol, Madrid – představil v Praze španělský soubor Vespres d’Arnadí. Asámbl je to k nakousnutí, neboť „arnadí“ je pověstný lahodný dezert z jižní Valencie. Lahodně se Zámkem Troja linul rovněž hlas známé španělské sopranistky Maríe Espady.

[DDET Program koncertu]

Tomaso Albinoni (1671–1751)
Sinfonia g moll

Georg Friedrich Händel
(1685–1759)
kantáta Agrippina condotta a morire
Agrippina
Ballo
Se giunge un dispetto

Antonio Vivaldi
(1678–1741)
Koncert pro hoboj a housle B dur

Domenico Scarlatti
(1685–1757)
kantáta Fille già più non parlo

Alessandro Marcello
(1673–1747)
Koncert pro hoboj d moll

Baldassare Galuppi
(1706–1785)
„Non curo l’affetto d’un timido amante“
[/DDET]

Maria Espada

 

Barokní skvosty se španělskou krví
Opera PLUS, 26. 7. 2016, Čeněk Svoboda
Pozornost diváků poutal především jiskrný zvuk a spontánní muzikalita souboru, ansámbl „dýchal“ spolu a žil hudbou od prvního do posledního tónu. […] Největší pozornost na sebe strhla sopranistka María Espada. V první polovině koncertu přednesla dlouhou a technicky náročnou Händelovu kantátu Dunque sará pur vero, s nádherným textem, vloženým do úst Neronově matce Agrippině ve chvíli, kdy za ní přicházejí nájemní vrahové, poslaní právě jejím synem. […] María Espada disponuje barevným, uhrančivým hlasem a dramatickým výrazem. Její lkavé tažené tóny bez vibrata se pohybovaly na hraně vkusu, ale velmi přesně vystihly naturalistickou povahu barokní estetiky. Při jejích vysokých tónech stydla krev v žilách, zvláště pokud nesly výraznou emoci. […] Uvědomil jsem si, jak málo dnes slyšíme od sopranistek takhle opravdový a přímočarý hudební projev, jak často se hudební emoce ztrácejí v umělém patosu či zbytečném vibratu interpretek. Myslím (a dlouhý aplaus tomu nasvědčuje), že upřímná hudebnost španělské zpěvačky zasáhla drtivou většinu posluchačů koncertu. [...] [nggallery id=272]

Ve druhé polovině se ale blýskl interpretací slavného Koncertu d moll od Alessandra Marcella. Zejména tolikrát ohrané adagio v prostřední větě si nese neblahé nánosy interpretací z uměleckých škol či pohřebních aranžmá. Musím uznat, že slyšet jej v čisté a procítěné barokní interpretaci má svůj velký půvab. Celkově jsem měl pocit, že se interpretům podařilo svým zaujetím pozvat posluchače ke sdílení krásy barokních skladeb a že koncert probíhal ve vzájemné komunikaci. A to rozhodně není samozřejmé…

Händelovský týden v Operním panoramatu Heleny Havlíkové
lidovky.cz, 2. 8. 2016, Helena Havlíková
Bylo obdivuhodné, jakou energii María Espada do této výrazově vypjaté kantáty vložila. Ve sváru mstitelky a matky výbuchy vzteku přecházely do bolestných nářků, dlouhodeché koloratury se střídaly kantabilními frázemi.

Zpět na Program 2016

[:en]

Teatro del mondo

Between Naples, Madrid and Venice
G. F. Händel, A. Vivaldi, B. Marcello, T. Albinoni

María Espada - soprano

VESPRES D'ARNADÍ (Spain)
Pere Saragossa – hautbois
Farran Sylvan James – solo violin
Lina Tur Bonet – violin
Natan Paruzel
– viola
Oleguer Aymamí
– cello
Dani Espasa
– harpsichord, artistic director

Monday 25. 7. 2016, 20.00
Troja Chateau
Prague 7, U Trojského zámku 1, čp. 2

In collaboration with the Embassy of Spain in Prague, the Institute Cervantes Prague, Prague City Gallery and kindly supported by OHL Czech Republic.

 

Musicians have always been a travelled lot. The busiest and most restless among them sometimes even had difficulties remembering where their original home was. Music, however, makes no such distinctions: it is home anywhere in the world, as the fates of many of the famous Venetians and other globe-trotters like Baldassare Galuppi, Tomaso Albinoni, Domenico Scarlatti, Antonio Vivaldi, and George Frideric Haendel prove. At the end of July, Vespres d’Arnadí from Spain took us to the crossroads of Baroque musical journeys, Venice, Naples, and Madrid. Vespres d’Arnadí takes its name from the legendary dessert from southern Valencia. The voice of the illustrious Spanish soprano María Espada in the beautiful acoustic of the Troja Chateau in Prague sounded just as delicious.

[DDET Concert Programme]

Tomaso Albinoni (1671–1751)
Sinfonia in g minor

Georg Friedrich Händel
(1685–1759)
cantata Agrippina condotta a morire
Agrippina
Ballo
Se giunge un dispetto

Antonio Vivaldi
(1678–1741)
Concerto for oboe and violin in B flat major

Domenico Scarlatti
(1685–1757)
cantata Fille già più non parlo

Alessandro Marcello
(1673–1747)
Concerto for oboe in d minor

Baldassare Galuppi
(1706–1785)
“Non curo l’affetto d’un timido amante”
[/DDET]

Maria Espada

 

Baroque Gems with Spanish Spirit
Opera PLUS, 26. 7. 2016, Čeněk Svoboda
The attention of the listeners was intrigued especially by the brilliant sound and the spontaneous performace of the ensemble whose members as if breathed together and were immersed in the music form the first till the last note. […] Most remarkable was the performance by the soprano María Espada. In the first half of the concert she sang a long and technically demanding cantata Dunque sará pur vero by Handel. […] María Espada boasts a flexible, captivating voice and a gift for dramatic expression. Her wailing, drawn notes without vibrato were sometimes almost over the top, but they perfectly captured the naturalistic character of the baroque aesthetic. Her high notes made one’s blood run, especially when they expressed a strong emotion […] I realized how seldom such a truthful performance can be heard from a soprano, and how often musicacl emotions get lost in an artificial pathos or excessive vibrato. I suppose (and the long applause would support this impression) that the genuine musicality of the Spanich soloist affected most of the listeners in a similar way. [...] [nggallery id=272]

In the latter half of the concert the ensemble shone in the famous D Minor Conceto by Alessandro Marcello. Especially the all too often performed Adagio in the middle movement has been struggling undert layers of heavy-handed performance by school orchestras and funeral bands. It was particularly pleasing to hear this exquisite piece in a clear and feelingful Baroque interpretation. In general, the impression was that the musicians managed to persuade the audience to share their enthusiasm for the beauty of baroque music and that their performance was based on a continuous dialogue with the listeners. That in itself is something quite exceptional…

Back to Program 2016

[:]