Lobkowiczký palác

[:cz]Lobkowiczký palác, Císařský sál

Jiřská 3/1, Praha 1

Lobkowiczký palác na Pražském hradě je jednou z nejvýznamnějších kulturních památek v České republice, památkou světového dědictví UNESCO a jedinou soukromou budovou v areálu Pražského hradu. Za dobu své existence se stal dějištěm i svědkem mnoha významných událostí českých dějin.

Lobkowiczký palác nechal postavit v druhé polovině 16. století český šlechtic Jaroslav z Pernštejna (1528–1569). Palác přešel do majetku rodiny Lobkowiczů prostřednictvím sňatku Jaroslavovy neteře Polyxeny z Pernštejna (1566–1642) se Zdeňkem Vojtěchem Popelem, 1. knížetem z Lobkowicz (1568–1628).

[nggallery id=284]

Po třicetileté válce, především za Václava Eusebia, 2. knížete z Lobkowicz (1609–1677), prošel palác řadou změn. V této době byla provedena významná barokní přestavba a byly upraveny bohatě zdobené sály. Příklady italizujícího vlivu lze nalézt v Koncertním a Balkónovém sále, jejichž štukové stropy krášlí fresky od Fabiána Václava Harovníka. V 18. století, za Josefa Františka Maxmiliána, 7. knížete z Lobkowicz (1772–1816), proběhla v rámci příprav na korunovaci císaře Leopolda II. českým králem na Pražském hradě (1791) úprava exteriéru paláce. Její součástí byla i výstavba balkónů s panoramatickým výhledem, který mohou návštěvníci obdivovat dodnes. Přestože během následujících let prošel palác mnoha úpravami, sgrafita a pozůstatky původních nástěnných maleb jsou dodnes patrné na obou vnitřních nádvořích.

Po první světové válce a následném zrušení dědičných titulů v roce 1918, vyjádřil Maximilián Lobkowicz (1888–1967), syn Ferdinanda Zdeňka, 10. knížete z Lobkowicz (1858–1938), svou podporu rodícímu se Československu tím, že dal vládě a kanceláři prvního československého prezidenta T. G. Masaryka k dispozici několik sálů v Lobkowiczkém paláci.

V roce 1939 byl palác spolu s dalším rodinným majetkem zabaven nacistickými jednotkami. Roku 1948 následovala další konfiskace, tentokrát komunistickým režimem. Během následujících čtyřiceti let byl palác využíván k různým účelům, například pro potřeby státní kanceláře nebo později Národního muzea. Po restitučním řízení, které trvalo více než dvanáct let, se rodina Lobkowiczů stala v roce 2002 opět právoplatným vlastníkem paláce.

2. dubna 2007 byl palác opět otevřen veřejnosti, tentokrát jako soukromé muzeum. Stálá expozice muzea představuje nejvýznamnější díla a předměty rozsáhlých Lobkowiczkých sbírek. „Znovuzrození” paláce je důkazem úsilí rodiny Lobkowiczů o zpřístupnění sbírek české i zahraniční veřejnosti a může být bezesporu považováno za oživení pražské kulturní scény.

Převzato z www.lobkowicz.cz (kráceno)

Zpět na Galantní konverzace

[:en]Lobkowicz Palace, Imperial Hall

Jiřská 3/1, Praha 1

The Lobkowicz Palace at Prague Castle is one of the most significant cultural sites in the Czech Republic. The only privately owned building in the Prague Castle complex, it is a UNESCO World Heritage Site. Through the centuries, the Palace witnessed some of Bohemia’s most important historical events.

The Lobkowicz Palace was built in the second half of the 16th century by the Czech nobleman Jaroslav Pernštejn (1528–1569). The Palace came into the Lobkowicz family through the marriage of Jaroslav’s niece, Polyxena of Pernštejn (1530­–1642), to Zdeněk Vojtěch, 1st Prince Lobkowicz (1568–1628).

[nggallery id=284]

After the Thirty Years War, the Palace underwent a significant transformation, particularly during the time of Václav Eusebius, 2nd Prince Lobkowicz (1609-1677). He was responsible for the Palace’s significant baroque alterations and some of its more lavishly decorated salons.

Václav Eusebius redesigned the Palace in the Italian manner. Examples of the Italianate style can be found in what are referred to as the Concert Hall and the Balcony Room, whose ceilings are adorned with elaborate painted stuccowork and sumptuous frescoes by F. V. Harovník. In the 18th century, Joseph František Maximilian, 7th Prince Lobkowicz (1772–1816), commissioned the reconstruction of the exterior of the Palace in preparation for the coronation at Prague Castle of Emperor Leopold II as King of Bohemia (1791). The alterations included the addition of the panoramic balconies that visitors to the Palace still enjoy today. In spite of the various alterations made through the years, remnants of original 16th-century murals and sgraffito work can still be seen in the two interior courtyards.

After World War I, and following the abolishment of hereditary titles in 1918, Maximilian Lobkowicz (1888–1967), son of Ferdinand Zdenko, 10th Prince Lobkowicz (1858–1938), demonstrated his support for the fledgling Czechoslovak Republic by making several rooms at the Palace available to the government headed by Tomáš G. Masaryk, the President and founding father of Czechoslovakia.

In 1939, the invading Nazi forces confiscated the Palace along with all other Lobkowicz family properties. The Palace was returned to its owners in 1945, only to be taken away again after the Communist takeover in 1948. For the next forty years, the Palace was used for a variety of purposes, including State offices and as an exhibition space of the National Museum. Following a twelve-year restitution process in the 1990s, the Lobkowicz family once again became the rightful owner of its Palace in 2002.

On 2 April 2007, the Palace was opened to the public for the first time as the Lobkowicz Palace Museum, home to one part of The Lobkowicz Collections. This new reincarnation of the Palace not only revitalizes an important cultural site in the heart of Europe, but also dramatically expands the Lobkowicz family’s efforts to make The Collections accessible to Czech and international audiences alike.

Back to Galant Conversations

[:]