Letní slavnosti staré hudby

LETNÍ SLAVNOSTI STARÉ HUDBY

15. mezinárodní hudební festival
14. 7. – 6. 8. 2014

SLASTI A MILOSTI

Jediný festival staré hudby v Praze

Program 2014

 

Aktuality

Letní slavnosti ve vysílání ČRo Vltava

Záznamy z vybraných koncertů 15. ročníku festivalu si můžete naladit na ČRo Vltava, vždy v 21:20.

11. 9. 2014 | Barroco y flamenco | Accademia del Piacere
2. 10. 2014 | Od krčmy k oltáři | Orkiestra Historyczna
9. 10. 2014 | Tururu farara | Sete Lágrimas
24. 10. 2014 | Pantaleon | Echo du Danube

Postludium Letních slavností staré hudby

Drážďanské nokturno
Pondělí 20. října 2014, 19:30
Letní refektář Strahovského kláštera

Collegium Marianum – orchestr
Jana Semerádová – flauto traverso, umělecká vedoucí
Lenka Torgersen – koncertní mistr

 

1. srpna 2014

Letní nabídka koncertů klasiky v Praze není zrovna výživná. Uměleckou čest metropole stále zachraňují vlastně jen Letní slavnosti staré hudby. Mohou se jevit jako úzce specializovaná akce, ovšem některé koncerty by možná obstály i na hojně sledovaných multižánrových festivalech. Třebaže vycházejí z muzikologické přípravy, stará hudba je spíše podnětem pro fantazii a stvoření vlastního artefaktu.

Příkladem budiž norské Trio Medieval, jež vystoupilo v kostele Panny Marie Sněžné. Tři dámy s křišťálově čistými, jemnými hlasy, které mají na repertoáru třeba i skandinávské balady, uvedly program, v němž se zpěvy převážně z Paříže 12. a 13. století prolínaly s tvorbou soudobých skladatelů, kteří se středověkem inspirovali. Minimalistickými prostředky dosáhly zpěvačky obrovského účinku, v kostelním prostoru navodily téměř mystickou atmosféru.

Španělský soubor Accademia del Piacere, který vede palestinsko-syrský gambista Fahmi Alqhai, se zase postaral o úplně jinou náladu. Pořad s názvem Barroco y flamenco zkoumal instrumentální zdroje flamenka, tedy žánru, který sice žije v povědomí hlavně jako určitý taneční a vokální projev, ale jehož hudební kořeny jsou rozvětvené a hluboké. Alqhai, jeho bratr Rami, rovněž gambista, jeden kytarista a perkusionista hráli i dobové skladby, ale podstatou jejich vystoupení byla mistrovská improvizace. Rudolfova galerie Pražského hradu byla pro jejich temperament možná až příliš těsná.

Věra Drápelová, 28.7. 2014, MF DNES

Fotogalerie z koncertu Od krčmy k oltáři

25. července 2014

Fotogalerie z koncertu Barroco y flamenco

Fotogalerie z koncertu Milostný struny hlas

17. července 2014

Fotografie z druhého festivalového koncertu najdete zde…

14. července 2014

Fotografie ze zahajovacího koncertu najdete zde…

O letošním ročníku festivalu Letní slavnosti staré hudby si můžete přečíst na serveru iHNed.cz nebo ve vysílání České televize.

2. července 2014

Markéta Semerádová, zakladatelka festivalu, hostem Telefonotéky Českého rozhlasu. Celý pořad si můžete přehrát zde…

14. května 2014

Letní slavnosti staré hudby zveřejnily program 15. ročníku festivalu. Od dnešního dne je možné provádět internetové rezervace, festivalovou pokladnu otevíráme 21. května 2014.

20. března 2014

Francouzským Řádem umění a literatury (Ordre des Arts et des Lettres) v hodnosti Rytíř byly 19. března 2014 oceněny zásluhy PhDr. Markéty Semerádové, ředitelky a zakladatelky Letních slavností staré hudby, za šíření francouzské barokní hudby a kulturního dědictví Francie, a to jak na poli umělecké tvorby, tak v oblasti pedagogické.

Více informací najdete zde…

Ohlédnutí za 14. ročníkem festivalu

Letní slavnosti staré hudby, jimž náleží výsadní postavení jediné festivalové přehlídky hudby historických uměleckých slohů v Praze, loni otevřely své brány již po čtrnácté – a to opět ve skvostných prostorách Pražského hradu, Anežského a Břevnovského kláštera, Novoměstské radnice či Zámku Troja. Damaturgie se tentokrát zaměřila na hudební tradici Říma. Prostřednictvím sedmi žánrově i tematicky rozrůzněných koncertů nabídla fascinující obraz Věčného města, které si po několik staletí drželo statut jednoho z nejvýznamnějších světových hudebních středisek.

Mladá fronta Dnes:

Co se klasické hudby týče, není pražské léto srovnatelné s metropolemi, jako je třeba Londýn nebo Salcburk. K tomu, aby tu existoval špičkový reprezentativní festival, chybí tradice, invence, politická vůle i finance.

Nicméně Letní slavnosti staré hudby aspoň část z toho po svém dodávají, jakkoli jde o komorní, programově vyhraněný festival. Konaly se počtrnácté a opět potěšily vynalézavostí a snahou objevovat. Sjednocujícím tématem byl letos Řím a jeho vliv na umělce v době renesance a baroka. V tomto duchu se nesl i závěrečný koncert ve Španělském sále Pražského hradu, který byl jakousi rekonstrukcí hudební náplně slavnosti, jež se začátkem osmnáctého století mohla konat v paláci kardinála Pietra Ottoboniho, požitkáře i mecenáše umění.

Pro daný účel spojily síly do perfektní souhry polská sestava Arte dei Suonatori a český soubor Collegium Marianum. Dobrou volbou byla francouzská zpěvačka Claire Lefilliâtre, jejíž temný soprán téměř bez vibrata a neokázale sugestivní projev ozvláštnil árie Bononciniho, Scarlattiho, Vivaldiho a Händela. Slavnost to byla důstojná, stejně jako celý festival.

8. 8. 2013, Věra Drápelová

Právo:

Letní slavnosti staré hudby se za čtrnáct let existence staly renomovaným pražským festivalem autentických provedení hudby renesance a baroka. Ani letošní ročník nebyl výjimkou a jeho dramaturgický záměr seznámit s barokní hudbou Říma se prokázal jako přínosná idea realizovaná kvalitními evropskými soubory v dobře vybraných lokalitách připomínajících římské sály.

Skvělou tečkou za festivalem byl úterní koncert ve Španělském sále Pražského hradu, kde se spojily dva soubory z Česka a Polska s francouzskou sólistkou v programu Římská slavnost.

Sál se tak změnil v římský Palazzo della Cancelleria, kde působili ve službách římských biskupů nejznámější skladatelé 17. a 18. století. Rezidenční soubor festivalu, Collegium Marianum, a polský soubor Arte dei Suonatori vedle několika orchestrálních skladeb Scarlattiho a Händela v perfektní souhře doprovodily i francouzskou sopranistku Claire Lefilliâtreovou v áriích z méně známých oper a oratorií Scarlattiho, Vivaldiho a Händela.

Sopranistka až na úvodní árii Maddaleny z Bononciniho stejnojmenného oratoria, kde trochu zarazilo její ostřejší hlasové zabarvení, se ukázala jako stylově ostřílená pěvkyně a vrcholem byla dvě podání stejné árie s jinými texty – proslulé Händelovy Lascia la spina. Italský ročník festivalu se povedl.

8. 8. 2013, (VLA)

Fotografie závěrečného projektu včetně fotografií ze zkoušek najdete zde…

Lidové noviny:

Věčný Řím, téma letošních Letních slavností staré hudby, byl ozvláštněn programem El tambor del mundo, doslova Pupek (ale také buben) světa, v provedení komorního španělského souboru Euskalbarrokensemble pod vedením kytaristy a loutnisty Enrika Soliníse. Jejich večer otevřel tvorbu dnes méně známých skladatelů hudebního baroka 17. a 18. století, kteří v Římě tvořili nebo jím, coby klíčovou hudební křižovatkou Evropy, prošli. Širší kontext koncertu dodala díla španělských skladatelů, kteří do Itálie přinášeli podněty španělské hudby a domů si odváželi inspiraci Římem.

Strhující šílenství lásky Svým spontánním jižanským temperamentem, neodolatelným smyslem pro rytmus a vzájemnou muzikantskou empatií si publikum vyprodaného sálu Trojského zámku získala nejen trojice technicky výborně disponovaných hráčů souboru – kromě Soliníse ještě Josetxu Obregón na barokní violoncello aDavid Mayoral na celou baterii bicích s nejrůznějšími tympány a tympánky, tamburínami, kastanětami, chřestítky. Vyšvihli se v instrumentálních skladbách, ale i jako citliví doprovazeči sólisty večera, španělského kontratenoristy Carlose Meny.

Pěvci tohoto specifického hlasového oboru, který přechází z mužského tenorového rozsahu do ženského mezzosopránového, jsou dnes obsazováni do rolí určených tehdejším hvězdám barokní opery – kastrátům. Pokud výkony řady dnešních kontratenoristů s uplatněním méně barevného hlavového rejstříku při omezeném rozpětí dynamiky a výrazu připomínají v barokních áriích, které přitom překypují emocemi, spíše “polibek přes sklo” a obsazení ženami mívá větší “sílu”, pak Carlos Mena předvedl, jakou můžemít i tato “nepřirozená” mužská poloha intenzitu. Jeho dechová opora pro dlouhé belcantové fráze, zvládnutá intonace a suverénní koloratury dodaly v jeho podání bohatým poetickým obrazům textů a hudebním afektům skutečně strhující šílenství z lásky i klid spočinutí pod temnou oblohou. Stejně tak vyjádřily hloubku obsahu Stabat Mater a dalších skladeb s duchovním poselstvím.

1. 8. 2013, Helena Havlíková

Fotografie z koncertu El tambor del mundo najdete zde…

Lidové noviny:

Letní slavnosti staré hudby opět potvrzují vysokou úroveň své značky. Letos s podtitulem Roma aeterna mapují velký kus hudebních dějin, který byl psánv Římě. Už na zahajovacím koncertu 18. července zazněla v nedostižném provedení souboru Cantus Cölln duchovní oratoria, žánr, jehož jedinečná tradice právě v Římě začíná.

Malý barokní svět

Festival pokračuje v tomto týdnu v Praze třemi koncerty. Všechny připomínají, že v barokní době byl kulturní svět překvapivě dobře propojen – a zajímavé hudební vlivy putovaly napříč Evropou. Dnes se koncert koná v atraktivním prostředí Trojského zámečku, kde vystoupí španělský, přesněji baskický soubor s komplikovaně znějícím názvem Euskalbarrokensemble.

V programu figurují skladatelé málo známých jmen – Sanz, Cesti, Polaco – nebo jen trochu známější Vitali či Kapsberger. Při pohledu do jejich životopisů si ale lze znovu uvědomit, jak překvapivě malý byl barokní svět. Jak výstižně píše muzikolog Marc Vanscheeuwijck, spoluautor dramaturgie: “Všichni autoři programu z Říma buď pocházejí, nebo v Římě pobývali, z Říma odešli, projížděli tudy, nebo zde studovali, či se v Římě natrvalo usadili. Další skladatelé ilustrují španělské hudební vazby s Římem skrze kontakt s krajany, kteří ve Věčném městě studovali.” Ani v obsazení barokních skladeb španělské provenience nemůže chybět kytara a přijíždí také zajímavý kontratenorista Carlos Mena.

Další koncert je ve středu situován do Tereziánského sálu Břevnovského kláštera. Zde hostuje portugalský komorní soubor Ludovice Ensemble. Stylově se posuneme blíže do klasicismu, zejména díky osobnosti Domenika Scarlattiho, který byl pozván na královský dvůr do Lisabonu. Dále bude možné sledovat, jak italský sloh přetavili emocionálně zdrženlivější skladatelé portugalští. Páteční koncert návštěvníky zavede opět do srdce evropského hudebního dění, a to prostřednictvím tvorby Arcangela Corelliho. Má letos dvojité kulaté výročí, které je záslužné připomínat, protože jak Corelliho concerta grossa, tak skladby pro housle patří v hudebních dějinách k nejvlivnějším. Svědčí o tom i skladba Francoise Couperina nazvaná Corelliho apoteóza na hoře Parnasu, která rovněž zazní. Koncert s názvem Arcangelo della Musica se koná v Rudolfově galerii na Pražském hradě a hlavní sólistkou bude houslistka Cecilia Bernardiniová.

29. 7. 2013, Jindřich Bálek

Lidové noviny:

Mezinárodní festival Letní slavnosti staré hudby pokračoval druhým koncertem s názvem Cappella Sistina. Téma 14. ročníku – Roma aeterna – reprezentovala jedna z tradic, kterou se toto “věčné město” zapsalo do hudební historie – Schola cantorum Romana, označovaná dle svého účelu také jako cappella pontificia, papežský sbor. Tato pravděpodobně nejstarší hudební instituce pak zajišťovala hudbu pro papežské obřady v Sixtinské kapli.

Program koncertu se zaměřil na dobu největší slávy Scholy cantorum kolem poloviny 16. století s vyvrcholením renesanční vokální polyfonie, jak ji reprezentoval Giovanni Pierluigi da Palestrina, oficiální skladatel hudby pro Sixtinskou kapli. Jeho nejznámější dílo -šestihlasé mešní ordinarium Missa Pape Marcelli (se sedmihlasým Agnus Dei II), vhodně proložené chorální lekcí a ofertoriem, tvořila první část koncertu. Jeho druhá půle byla důmyslně sestavena z duchovní tvorby dalších skladatelů papežské kapituly – Palestrinova nástupce z papežské kaple Feliceho Anerii (Ave Regina coelorum), Jeana Moutona (Nesciens mater Virgo virum) a Cristóbala de Morales (Parce, mihi, Domine). Tyto osmihlasé, resp. čtyřhlasé vokální kompozice pak vygradovaly závěrečným rozsáhlým dvojsborovým devítihlasým žalmem Miserere mei, Deus Gregoria Allegriho.

V prostoru kostela sv. Salvátora v areálu Anežského kláštera s jeho “dlouhou” chrámovou akustikou, odpovídající prostoru Sixtinské kaple, se především díky souboru Cappella Mariana pod vedením Vojtěcha Semeráda podařilo svrchovaně propojit všechny festivalové intence. Proplétající se předivo hlasů (zde obsazených vždy pouze jedním zpěvákem) znělo nejen s naprostou intonační jistotou, ale i s citlivě vypracovaným frázováním a ozvláštňujícími ozdobami. Ansámbl složený z mladých pěvců se řadí mezi špičkové interprety náročného čistě vokálního stylu i díky barevné i zvukové vyrovnanosti všech hlasů od nádherně znělého hlubokého basu Jaromíra Noska po oblý soprán Hany Blažíkové. …

Byl to vynikající hudební i duchovní zážitek, a jakkoli má program slavností připraveno ještě pět dalších koncertů, již nyní je zřejmé, že právě Cappella Mariana aspiruje na jeden z festivalových vrcholů. Bravo!

26. 7. 2013, Helena Havlíková

Česká televize: Jak zní Řím, připomenou Letní slavnosti staré hudby