Laura
Petrarcovy sonety v renesančních madrigalech
(dobové úpravy pro gambový consort)
C. Monteverdi, O. di Lasso, L. Marenzio, G. P. da Palestrina
LA VIOLETTA (Nizozemí)
Joshua Cheatham – viola da gamba diskantová
Catherine Bahn – viola da gamba altová a basová
Heidi Gröger – viola da gamba basová
Simen Van Mechelen – trombón
Karl Nylhin – loutna
Paulina van Laarhoven – viola da gamba, umělecká vedoucí
Čtvrtek 16. 7. 2015, 19.30
Míčovna Pražského hradu, Pražský hrad, Praha 1
Koncert se konal ve spolupráci s Velvyslanectvím Nizozemského království, ING Bank a se Správou Pražského hradu v rámci cyklu Hudba Pražského hradu.
Krásná francouzská šlechtična Laura de Noves měla štěstí. Platonicky se do ní zamiloval italský kníže básníků Francesco Petrarca a díky němu tu její jméno zůstane navěky, pokud tedy ty věky budou láskyplné. K Lauřině trvající slávě přispěli také skladatelé, a to hned ti největší – Monteverdi, Lasso, Marenzio a Palestrina –, když Petrarcovy Sonety Lauře zhudebnili. A právě tato zhudebnění v Míčovně Pražského hradu představila holandská gambistka Paulina van Laarhoven se souborem La Violetta. Gambový consort se skvělým Simenem Van Mechelenem na sólový trombón uvedl skladby v instrumentálních verzích, tedy přesně v duchu dobové interpretační praxe.
Program koncertu
Luca Marenzio (1553–1599)
Zefiro torna e’l bel tempo
Ma per me, lasso
Crudele, acerba, inesorabil morte
Solo e pensoso
Tutto ’l dí piango
Orlando di Lasso (?1532–1594)
Crudele, acerba, inesorabil morte
Solo e pensoso
Mia benigna fortuna
Giacomo Finetti (?1605–?1630)
Oh Maria
Giaches de Wert (1535–1596)
Vago augelletto che cantando vai
Solo e pensoso
Francesco Manara (fl. 1548–1591)
Nova angeletta
Giovanni Pierluigi da Palestrina (?1525–1594)
La ver aurora
Giovanni Felice Sances (1600–1679)
Cantada a voce sola sopra il passacaglia
Cipriano de Rore (?1515–1565)
Hor che ciel
Claudio Monteverdi (1567–1643)
Zefiro torna e’l bel tempo
Letní slavnosti staré hudby, Laura a soubor La Violetta
Opera PLUS, 17.7. 2015, Hana Ehlová
Kromě zajímavých sólových intermezz loutny a theorby Karla Nylhina – například před Finettiho O Maria, quae rapis corda hominum – žádný z nástrojů nijak nepřevažoval nad ostatními a obdivovat tak bylo třeba především jemnou práci s celkovým zvukem, v němž se hráči skvěle doplňovali. Vynikající trombónista Simen Van Mechelen zaujal velmi čistou hrou s krásně jemným témbrem, který úžasně vyzněl v Crudele, acerba inesorabil morte Orlanda di Lassa či v místech, v nichž se setkal pouze s basovou gambou Heidi Gröger. Výrazněji se dále prosadil Joshua Cheatham a pochopitelně Paulina van Laarhoven, která celý ansámbl vedla velmi citlivě a do popředí se dostávala především v instrumentální folii či na samotném konci přidané passacaglii, v níž kromě skvělé intonace předvedla také zajímavou práci s dynamikou.
