Un compás

Kamil Remeš, Josefína Matyášová: SETAR

Orientální hudební tradice na Letních slavnostech staré hudby

„… jako když svině píská a osel bubnuje...“ Těmito nesmlouvavými slovy popsal Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, český renesanční aristokrat a skladatel v jedné osobě, pestré směsice zvuků, tónů a rytmů, které na přelomu 16. a 17. století slýchal během své dlouhé cesty do Středomoří, Palestiny a Egypta. Na této pouti čelil mnoha nebezpečným situacím – dokonce jen o vlásek unikl jisté smrti! Jedním z příjemných konfliktů, jimiž prošel, bylo setkání s orientální hudební tradicí. A díky tématu letošního festivalu Letní slavnosti staré hudby, jimž je „MEDITERRANEO“, budou mít tuto možnost i pražští posluchači.

Co o setaru víme?

To, že valná většina evropských hudebních nástrojů má své kořeny v Orientu, není žádným tajemstvím a už vůbec ne překvapením. Po dávných obchodních stezkách putovali nejen lidé a jejich myšlenky, ale také zvyky, móda či právě hudební nástroje. Elegantní SETAR pochází z rodiny drnkacích nástrojů označované jako „tanbur“. Nástroje z této rodiny (doloženy jsou již ve třetím tisíciletí př. n. l. v Mezopotámii) vždy disponují dlouhým, velmi úzkým krkem, a najdeme je v širokém areálu od severu Indie, Afghánistánu a ostatních zemí centrální Asie až po Írán, Irák, Turecko a Balkánský poloostrov.

Perský setar, prastarý předislámský nástroj, vznikl původně z khorassanského typu tanburu, a již před mnoha staletími byl velmi populárním nástrojem, jak se můžeme přesvědčit u řady autorů perské poezie. A právě s tímto nástrojem nás na Letních slavnostech staré hudby seznámí KIYA TABASSIAN.

Více informací k programu koncertu

Na programu zazní též inspirace pocházející z perské, potažmo blízkovýchodní tradiční hudby. Perská hudba je založena na improvizaci, která vychází z historického konceptu několika set specifických melodických motivů, na jejichž základě interpret improvizuje dle určitých pravidel. Melodický materiál byl během staletí předáván ústní formou z učitele na žáka, neustále se vyvíjel a deformoval – i v současnosti tento proces stále pokračuje. Teprve na počátku 20. století došlo k první kanonizaci a zaznamenání melodií do not a též pořízení prvních nahrávek.

Prostřednictvím setaru budeme mít možnost cestovat proti proudu času až k samotným počátkům hudby samé. Orientální optika nám může ukázat mnohé z autenticity, kterou evropská hudba již ztratila. Proto hudba Orientu a Středomoří působí na středoevropské posluchače neopakovatelným kouzlem chuti neznámého, avšak povědomého koření. Přijďte okusit do Zámku Troja!