Kompletní rozhovor najdete v červencovém čísle Harmonie

Kdy přišlo rozhodnutí věnovat se zpěvu profesionálně?

I když jsem byla hudbou odjakživa obklopená, nikdy jsem neuvažovala, že bych se jí věnovala profesionálně. V Cambridgi jsem vystupovala ve studentské inscenaci Les Indes Galantes a zamilovala si jak Rameaua, tak baroko samotné, nicméně i když mi zpívání učarovalo, nepovažovala jsem hudbu za realistickou vyhlídku do budoucna, a tak jsem po vysoké nastoupila do banky.

Po roce jsem se přihlásila do konkurzu do Le Jardin des Voix a ztýmu banky Oil & Gas jsem přešla rovnou na první zkoušky s Les Arts Florissants.

Čím je vám spolupráce s Les Arts Florissants blízká?

William Christie mě do Jardin des Voix přijal, aniž bych měla nějaké interpretační zkušenosti, a i když jsem od té doby pracovala s jinými dirigenty, za svou kariéru vděčím právě jemu!

Čím je pro vás barokní hudba fascinující?

Barokní repertoár mě baví díky tomu, jaké klade nebo neklade na zpěváka nároky, a co dalšího tím umožňuje. Hudba toho období dává prostor pro vyjádření nejrůznějších vášní.

Zvlášť u francouzské barokní hudby mám ráda ono úzké spojení mezi textem a hudbou a vědomí, že se emoce dá sdělit pomocí celého arzenálu nejrůznějších ozdob, které hudbu oživí, podobně jako si jazzoví zpěváci pohrávají s melodií a vkládají do ní nejrůznější nálady.